"Bulteriér... Tak tenhle pes mi nesmí přes práh..."

Nebo alespoň to jsem dřív tvrdil. Ale jak se říká, člověk míní a Pánbů mění. Ačkoli v tomhle případě roli Pánaboha převzala naše první bulteriéří fenka Coco. Tohle malé klabaté tlusťoučké stvoření si dovezla domů moje partnerka aniž by se ptala.

Sotva se Coco rozkoukala a začala se batolit po bytě, ukázalo se, že je v ní mnohem víc než se na první pohled zdálo. I přes počáteční (a často se jednu dobu bohužel vracící) zdravotní problémy nikdy neztratila dobrou náladu. Na vše okamžitě měla vlastní názor. A s tím se nedá hnout dodnes :) Prostě malý uprděný kašpárek se srdíčkem tak obrovským, že se do něj vejde každý koho kdy potká.

Tak se stalo, že jsem se zamiloval. Coco. Osudový pes :)

Ale byla to zase náhoda, že se k nám přidala naše druhá bulteriéří fena. Totiž Holly. Osud si s ní nehezky pohrál a neměla štěstí na první majitelku. K nám dorazila vlastně původně jen na převýchovu. Ale sotva překročila práh našeho domu, věděli jsme, že už u nás zůstane. Byla hubená, absolutně bez výchovy... Ale jakoby hned věděla, že už je doma a tu práci co nás její převýchova stála nám každý den vděčně vrací.

No a pan Escobar? Ten se pro mě už prostě narodil. Taky láska na první pohled :)

A postupem času pak do naší klabaté rodinky přibyla ještě malá bílá slečna Affi. Ač vypadá jak andílek, je to spíš malinký démon. O to větší je s ní ovšem sranda :D pěkně nám tu rozvířila stojaté vody naší poklidné bul rodinky (kdyby to snad nezvládali maliňáci).